"Slečna hlavní vedoucí", i tak je oslovována Daniela Švecová, která vede celý tábor s nezaplatitelnou pomocí svých vedoucích.

Jaké to je občas dobrodružné vést tábor a jaká byla cesta k vedení, to nám také prozradila.

 

Co tě baví? A co máš ráda?

Baví mě toho celkem dost.... Co vybrat? Baví mě práce s lidmi, hlavně s dětmi. Proto jsem si jako svůj studijní obor vybrala Pedagogiku, a to přímo Pedagogiku volného času. To znamená, že v budoucnu, pokud dostuduji, bych neměla být klasickou učitelkou ve škole, ale spíše vychovatelkou na kroužkách či jiných volnočasových aktivitách. Dále mám ráda vyrábění a různé tvoření, nebo procházky v přírodě, hlavně na horách.

 

Prozradíš nám, jak ses dostala k vedení táborů?

K tomu byla dlouhá cesta. Začala již na Chaloupkách, kam jsem jezdila jako dítě neskutečných osm let. Naše vedoucí měly tábor vždycky do detailů promyšlený a byly do jeho tvorby hodně zapálené, že mě jejich nadšení nakazilo a rozhodla jsem se, že budu jako ony.

Pak jsem začala chodit na dvouletý kurz salesiánských animátorů, který jsem úspěšně zakončila a díky přidanému víkendu, kde nás připravovali na vedení zotavovacích akcí, jsem mohla začít tábor vést sama. Díky podpoře mnoha lidí jsem v Hradci Králové otevřela svůj první běh Chaloupky v roce 2017.

 

Máš nějakou zajímavou historku z táborů?

Bylo by jich hodně, ale vybavuji si situaci, kdy jsme připravovaly noční hru v menším městečku. Cílem noční hry bylo pouze stopovat převlečené vedoucí po návsi a kousek dál až k jednomu mostu. Přípravy začaly již, když se děti ukládaly ke spánku a to tím, že pár vedoucích šlo zkontrolovat trasu a ujasnit si, kudy půjdeme. Poté, co se vrátily, vystrašeně oznámily, že po návsi běhá velký černý ovčák. Proto jsem se vydala ještě s jednou vedoucí ven, rozhodnutá volat policii, aby toho psa odchytili, ale i vystrašená, protože chodit ve tmě a hledat černého psa není nic příemného. Pár lidí jsme se zeptaly, šly zvonit na dům, odkud by měl pes pocházet, poté zvonily na další, protože ten první nebyl správný. Již jsme myslely, že nám nikdo neotevře, ale naštěstí přijela paní majitelka a potvrdila nám, že je to její pes. K našemu udivení začala říkat, že je to roční štěně Fífa a že, když se dlouho nevrací z práce, tak ji hledá a že je neškodný. Fífa se našel a celou noc zůstal doma, takže noční hra proběhla ničím nerušená. Říct nám ale na začátku, že ten hrozivě vypadající černý obrovský pes, je hravé roční štěně Fífa, tak bychom nevěřily. :)

 

Tábor je pod hlavičkou klubu Salesiánské hnutí mládeže, jsi tedy salesiánka?

Na to se mě ptalo již mnoho rodičů, ale musím říct, že salesiánka nejsem a nejsem ani v žádném jiném řádu. :) Jsem ale salesiánský animátor, který je také součástí celé salesiánské rodiny. A právě tyto salesiánské hnutí a kluby dávají dohromady lidi, laiky, kteří souzní se salesiány v místech, kde Salesiáni nepůsobí.

 

Spočítat je všechny, to je pro ni občas velký oříšek :)