CHALOUPKA

Na jaře (i teď na podzim) to všude hýří negativními zprávami, nejistotou a obavami, zda letní tábory skutečně proběhnou dle plánu, jaká budou omezení a podobně. Přestože tyto obavy neminuly ani nás, 4. července brzy ráno se scházíme na nádraží a vyrážíme na první z letošních táborů. Jakmile dojedeme na místo a ubytujeme se, vyrážíme za Knihovníkem, postavou, která nám představí Kroniku českou s pověstmi, které se ale poztrácely a naším úkolem je zachránit tyto pověsti a Kroniku poté odevzdat tomu, kdo má právo na to ji převzít.

          Ještě večer se také naučíme, jak s Kronikou zacházet, a že je nutné k jejímu otevření zpívat Svatováclavský chorál. Tímto přivoláme praotce Čecha, s kterým se seznámíme.

          Druhý den zažijeme dobrodružství hned dvou pověstí, dopoledne se setkáváme s Horymírem a Křesomyslem, který nám chce zabránit získat a rozdat zlato potřebným poddaným. Odpoledne stopujeme stopy kance, který je spojen s pověstí Bivoje a v níž jsme měli najít a zachránit Bivojova přítele Šmajdalfa. 

          Další den nalézáme před farou rozsypaný ječmen. Stopy, které nás mají zavést k jednomu králi, kterému ale všichni říkají Chudý král. Kdo že to je? Ječmínek, samozřejmě. Na této cestě máme strávit celý den, než ho najdeme, aby nám vyprávěl svou pověst a my ji mohly napsat do Kroniky.

          A jaká pověst následovala? Měly jsme tu možnost setkat se se třemi dcerami Krokovými, které nás naučily, jak vidět do budoucnosti, co znamenají modlitby a poznávat některé byliny. Mimo jiné nás navštívil kněz, s kterým jsme měly možnost slavit eucharistii.

          Pátého dne se setkáváme s knížetem Bruncvíkem a jeho přítelem lvem a s jeho pověstí, a také nás naučil mimo jiné vyrobit si vlastní erby. Večer k nám také zavítají dva muži značně sečtělí, a to Cyril s Metodějem. V noci pak s nimi putujeme za Ludmilou, o které si myslíme, že je ohrožena Drahomírou, kterou mimo jiné potkáme také.

          Poslední den před odjezdem nás opět navštíví Cyril s Metodějem s tím, že se kníže Bořivoj s Ludmilou chtějí dát pokřtít, a že my máme připravit obřad. Všechny jsme se toho zhostily skvěle, po křtu následovala patřičná oslava. 

          A komu že jsme to měly předat vyplněnou Kroniku? Večer jsme naposled zazpívaly Svatováclavský chorál, a nepřivolaly jsme nikoho jiného, než samotného svatého Václava, který nás každou odměnil a obdaroval, a jménem všech postav z kroniky se s námi rozloučil.

Autor: Salome Poživilová