Do nedávna náš nejmladší člen týmu Salome Poživilová se nám svěřila, jaké to je, jezdit na Chaloupky jako dítě a nyní jako vedoucí a zazpomínala na svá dětská léta právě na táborech. 

 

Sali, pověz nám, co bys chtěla dělat za profesi v budoucnu?

Rozhodně něco, co by se týkalo práce s lidmi, nebo dětmi. Už hodně dlouho přemýšlím o herectví, učitelce, anebo studium jazyků, literatury a historie, popřípadě psychologie nebo filosofie. Jak říkám, jsem spíše humanitní typ, přírodovědné předměty mi fakt moc nejdou :-D.

 

Jaké máš koníčky? Hraješ třeba na nějaký nástroj?

Hraju na klavír, což mě docela baví. Hodně času věnuji čtení, protože mě knížky neskutečně naplňují a jak jsem říkala u první otázky, studovat literaturu, divadlo a herectví by mě bavilo asi nejvíc. Chodím desátým rokem na zpěv a dramaťák a hraju ochotnické divadlo, což mi zabírá poměrně dost času. O prázdninách také věnuji čas průzkumům přírody a starých kostelíků.

 

Tys jezdila na Chaloupky jako dítě, ale to je vedla sestra Daniely. Když bys je obě dvě srovnala, jaké jsou vedoucí?

Docela zajímavá otázka. Řekla bych, že jako dítě jsem vnímala hlavní vedoucí jako „tu mnohem přísnější“, což Péťa v porovnání s Dančou asi také byla. Neviděla jsem ty tuny příprav na Chaloupku a asi by mě nikdy nenapadlo, kolik se toho musí zařídit. Danča je velice zodpovědná, ale taky cílevědomá. Vede skvěle každý tým vedoucích, který je každým rokem trochu jiný. Ve srovnání s Péťou je k dětem asi Danča vstřícnější, preferuje více vztah „kamarádský“, než „vedoucí – dítě“, což se mi moc líbí.

 

Na táboře se mnohokrát převlékáte za různé postavy, jaký typ postav máš nejradši? Drsňáky nebo něco milejšího?

Vzhledem k tomu, že jsem naprostý extrovert, mám ráda postavy, v jejichž roli se můžu „vyblbnout“. Já osobně preferuji postavy, které jsou něčím zajímavé a na kterých můžu všechno vymyslet, což samozřejmě nefunguje u všech. Platí, že u těch drsnějších si to člověk může fakt užít.

 

Máš i ty nějaký speciální zážitek z Chaloupek?

Zpětně jsem si vzpomněla na Chaloupku, kdy bylo téma Národní obrození a my měly za úkol v noci hlídat „hrob“ Karla Havlíčka Borovského (tedy převlečenou spící vedoucí) po celou hodinu a modlit se u něj. Líbilo se mi, že to nebyla klasická noční „bojovka“, ale že to bylo o strachu dané dívky, jak se s ním vypořádá.

 

Přísný pohled Salome :)