CHALOUPKA

Eliška, náš Boží zázrak a záchrana tábora. Eli jezdila několik let na Chaloupky jako dítě a nyní nastoupila jako vedoucí na tábor několik dní před začátkem Chaloupky jako náhradnice. Proto si sama říká "Ta, která tu neměla být", ale my víme, že tu měla být.

Jak by ses definovala pomocí tří slov? Jaká jsi?

Přizpůsobivá, sociální, svůjnázorvyjadřující
 

Jaké máš koníčky a co tě baví dělat?

Chodím na tancování a step. Baví mě i zpěv, ale vůbec mi nejde :D. Také mě baví číst knížky. Nejvíce fantasy, sci-fi a dobrodružné romány.

Pár dní před táborem onemocněla jedna z vedoucích a ty jsi za ní zaskakovala. Jaké to pro Tebe bylo přijít k již připravenému programu a takto zaskakovat?

Byla jsem trošku vyděšená ten nultý den (pozn. nultý den = přípravný den), jakože se moc nezařadím mezi vedoucí. Hlavní vedoucí jsem totiž vůbec neznala, ale naštěstí když mám někoho známého poblíž, tak to už pak jde samo. Další štěstí bylo to, že vedoucí, za kterou jsem zaskakovala, byla úžasně pečlivá a já vlastně nemusela nic jiného připravovat za program. Za to jsem vděčná.

Co tě nejvíce bavilo na táboře dělat?

Nejvíce mě bavila celá atmosféra, dále pracování s dětmi a moje role v programu. Mohla jsem se do hraní pořádně vžít.

Jaký máš největší zážitek z letošní Chaloupky (2019)?

Nedá se říci co bylo nejlepší, ale jeden z nejsilnějších zážitků bylo to, jak jsme si zapomněli klíče :D.

Když jsme jely na celodenní výlet do Zoo, tak to začalo úplně neškodně. Já se Salome jsme se ještě pro něco vracely do fary, tam jsme si vzpomněly, že jsme v našem pokoji nechaly otevřené okno. Už jsme ale musely jít na autobus, a tak jsme si řekly, že když je to ve druhém patře, nic nehrozí. Zamkly jsme a běžely na autobus. Celý den probíhal krásně, až na pár vos, co schytala dvě děvčata. 

Když jsme se vracely do fary, Sali ještě šla zařídit, co jsme potřebovali ve Dvoře Králové, s tím, že pro ni za chvíli dojede naše hlavní vedoucí Danča autem. Došly jsme k faře, já šla poslední, a Danča na mě volá, jestli mám teda ty klíče. Ale chyba. Měla je Salome. Nastal zmatek. Už se vymýšlely alternativní způsoby, jak k faře dostat Salome i s klíči, když klíče od auta jsou uvnitř fary. Tak nás napadlo, podívat se po jiných cestách. Obešli jsme faru a vzpomněly jsme si na otevřené okno. Někde ve stodole jsme našly žebřík, který jsme sotva uzvedly, a který se skoro rozpadal a vylezla jsem nahoru do okna. Sborově jsme odříkávaly modlitbičky, aby se vše povedlo. A podařilo se. Klíče od auta jsem už hodila Danče a ta mohla konečně dojet pro Sali a vpustit nás do našeho příbytku.

Strašně ráda také vzpomínám na naše různé táborové hlášky. Vždy když si na nějakou vzpomenu, tak se začnu smát :).